Achaltekinský kůň (Nebeský kůň)

19. března 2006 v 20:02 |  Koně a poníci
Achaltekinec je jedním z nejnevšednějších a nejoriginálnějších koní na světě, a také jeden z nejstarších. Choval se kolem oáz v turkménské poušti, na sever od Íránu a střediskem chovu byl Ašchabád. Zde se koně chovali a závodili prokazatelně nejméně před 3 000 lety. O koních podobného typu máme zprávy již ze starých čínských pramenů - vysocí a rychlí nebeští koně byli ze střední Asie dováženi do Číny i jiných zemí. Podobají se arabskému závodnímu koni kmene Munaghi.
Historie: Odolnost a schopnost snášet je u achaltekince jedinečná. V roce 1935 se uskutečnila dálková jízda z Ašchabádu do Moskvy, na vzdálenost 2 580 mil (4 152 km) za 84 dní. Trať vedla plných 966 km pouští prakticky bez vody. Tento vyjímečný výkon achaltekinců nebyl nikdy překonán.
Pro Turkmény je závodění je závodění naprosto přirozené. Krmí své koně dietou s vysokým obsahem býlkovin, např. sušenou vojtěškou, kuličkami z beraního loje, vejci, ječmenem a quatlame, smaženými plackami. Koně se chrání před plstěnými přehozy před nočním chladem a před poledním sluncem. Dnes slouží achaltekinský kůň jako jezdecký na dlouhých tratích, na drezurních kolbištích a skokových soutěžích.
Povaha: Achaltekinc bývá tvrdohlavý a ne právě mírný a nedá se říci, že by měl klidnou povahu.
Chod: Pohyb achatekince je mezi koňmi unikátem: kůň klouže nad zemí bez jakýkoliv otřesů nebo houpání.
STAVBA TĚLA
Hlava: Hlava je jemná, velké oči vyjadřují odvahu. Nozdry jsou široké, profil rovný a lebka mezi velkýma, pěkně utvářenýma ušima je široká.
Krk: Dlouhý štíhlý krk je nasazen velmi vysoko, téměř kolmo tělu, zatímco hlava s ním svírá úhel 45°. Právě pro ten dlouhý krk a držení hlavy bývá huba nad úrovní kohoutku, což je jeden z význačných rysů tohoto plemene.
Přední nohy: Přední nohy obyčejně stojí příliš blízko sebe, ale jsou rovné a předloktí dlouhé.
Zdní nohy: Dlouhé zadní nohy mají obyčejně šavlovitý postoj a sblížená hlezna. Hlezenní kloub je vysoko nad zemí.
Kopyta: Kopyta jsou malá, ale zpravidla jsou patky, příliš nízké.
Záď: Záď je rovná a nízká a pro obvyklá měřítka nepřijatelná, ale je šlachovitá a silná a stehna jsou dlouhá a svalnatá.
Ocas: Znakem plemene je krátký hedvábný ohon a řídká, krátká kštice i hříva, které se na krátko zastřihují.
Srst: Srst je neobyčejně jemná, kůže velice tenká, což jsou znaky puoštního koně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mišulka mišulka | E-mail | Web | 16. září 2006 v 9:50 | Reagovat

ří se jim slunce koní! Jsou krásní

2 barunka barunka | 16. října 2006 v 20:06 | Reagovat

jo mišulko?????To je dorýýýýý

3 Niky Niky | 2. prosince 2006 v 15:51 | Reagovat

Jsou hezcí

4 miš miš | 20. srpna 2007 v 19:14 | Reagovat

jsou boží

5 kacorek kacorek | 20. ledna 2008 v 19:05 | Reagovat

Takovou povahu mám já!Co mi jí krade? X-D ale fakt,jsem taková tvrdohlavá,a ne mírná ani klidná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama