Pokusy na zvířatech (historie)

28. května 2006 v 20:29 |  Zvířátka a jejich utrpení
Poslední, nejbizarnější a - pro zvířata - nejbolestivější výsledek křesťanské doktríny se objevil v první polovině sedmnáctého století, ve filozofii Reného Descarta. Descartes byl výrazně moderní myslitel. Je považován za otce moderní filozofie a analytické geometrie, ve které má velká část moderní matematiky své kořeny. Ale byl také křesťan, a jeho představy o zvířatech vznikly kombinací dvou aspektů jeho myšlenek.
Pod vlivem nové a vzrušující vědy mechaniky Descartes věřil, že vše, co bylo tvořeno hmotou, bylo řízeno mechanistickými zákony, díky kterým fungovaly třeba hodinky. Jasným problémem v tomto pojetí byla příroda. Lidské tělo je tvořeno hmotou a je součástí fyzikálního vesmíru. Lidé by tedy měli být stroje, jejichž chování je ovládáno zákony vědy.
Descartes dokázal před touto nestravitelnou a kacířskou myšlenkou, že lidé jsou stroje, utéct tím, že připojil myšlenku duše. Ve vesmíru existují, řekl, nikoliv jeden, ale dva druhy věcí, věci duševna neboli duše a věci fyzična neboli materiální přírody. Lidé mají vědomí a vědomí nemůže mít původ v hmotě. Descartes spojil vědomí s nesmrtelnou duší, která přežije rozklad fyzického těla, a prohlásil, že duši stvořil Bůh. Ze všech materiálních bytostí mají duši pouze lidé. (Andělé a jiné nemateriální bytosti mají pouze vědomí a nic jiného.)
V Descartově filozofii tak má křesťanská doktrína, že zvířata nemají nesmrtelnou duši, mimořádné následky - zvířata nemají vědomí. Jak říká, jsou to pouhé stroje, automaty. Necítí radost ani bolest, ani cokoliv jiného. Ačkoliv mohou pištět, když se do nich řízne nožem, nebo sebou házejí, když se pokoušejí utéct před rozžhaveným železem, neznamená to, že v těchto situacích cítí bolest. ("jedí bez chuti a naříkají bez bolesti" ) Jsou ovládány stejnými principy jako hodiny, a jestliže je jejich chování složitější než chování hodin, je to tím, že hodiny jsou strojem vytvořeným člověkem, zatímco zvířata jsou nekonečně složitější stroje vyrobené Bohem. Těžko se kde najde absurdnější a zkušenosti více odporující pohled.
Descartes si také uvědomoval praktičtější výhody:
Můj názor není ani tak krutý vůči zvířatům jako shovívavý k lidem - alespoň k těm, kteří neuvěřili Pythagorovým pověrám - protože je zprošt'uje podezření ze zločinu, kdykoliv sní nebo zabijí zvíře.
Pro Descarta vědce má tato doktrína ještě další šťastný následek. Tato koncepce pochopitelně otevřela dveře dokořán vivisekčním experimentům, často prováděným veřejně a pro zábavu (vivisekční předvádění důmyslnosti krevního oběhu patřilo např. k oblíbeným aktivitám heterodoxního katolického kláštera v Port-Royal ve Francii 17. století). Známé jsou pokusy na zvířatech Williama Harveye (1578 - 1657), žák Jeronýma Fabricia užíval pro studium různých fyziologických funkcí želvy, hady, ptáky, ryby a prasata. V roce 1628 vydal spis Excersie o srdečním a krevním oběhu. Ne že by dřívější doby vivisekce vůbec neznaly, prováděly se například v helénistické Alexandrii, a to i na otrocích. Vztah k lidem byl ve starších dobách, které se musely k univerzitnímu humanizmu dlouze propracovávat, velmi diferencovaný. Římští otroci byli traktováni jako "nástroje mluvící" vedle "nástrojů bučících" a "nástrojů němých".
Protože tehdy ještě nebyla žádná anestetika, při těchto pokusech se zvířata musela projevovat takovým způsobem, že by většina lidí poznala, že trpí neuvěřitelnými bolestmi. Descartova teorie dovolovala experimentátorům, aby se zbavili veškerých pochyb, které by mohly za takových okolností mít. Sám Descartes pitval živá zvířata, aby si zdokonalil své znalosti anatomie, a mnozí z tehdejších předních fyziologů se prohlašovali za karteziány a mechanisty. Následující očité svědectví popisuje některé experimenty, které se prováděly v Jansenistickém semináři Port-Royal na konci sedmnáctého století, a vysvětluje výhody Descartovy metody:
S dokonalou lhostejností bili psy a posmívali se těm, kteří těchto tvorů litovali, jako kdyby psi měli cítit bolest. Říkali, že psi jsou hodinové stroje; že když při ranách kňučí, je to jen zvuk pérka, kterého se dotknete, ale že celé tělo nic necítí. Chudáky zvířata přibili za tlapy k prknům a zaživa je pitvali a sledovali krevní oběh, který byl zajímavým námětem konverzace.
Clauda Bernarda (1813-78), průkopníka biochemického bádání na velkých psech, jeden z jeho současníků popsal, jak stojí v úzké vlhké chodbě, která byla jeho laboratoří, "u pitevního stolu, s kloboukem na hlavě, dlouhými šedivými vlasy, šálou kolem krku a prsty na břiše urostlého psa, který žalostně vyje". Bernardova žena byla tak zděšena krutostí jeho experimentů, že se ho pokoušela zastavit, a nakonec od něho odešla a přispívala nemalými částkami spolkům pro ochranu zvířat ve snaze vyvážit důsledky manželovy práce.
V 19. století začaly kampaně proti vivisekcím. Nová móda pokusů na zvířatech může být sama o sobě zodpovědná za změnu postoje ke zvířatům, protože pokusy odhalily výraznou podobu mezi fyziologií lidskou a fyziologií zvířat. Descartovým názorům to v podstatě neodporovalo, jen přestaly působit tak věrohodně. Voltaire to vyjádřil poměrně přesně:
Existují barbaři, kteří vezmou psa, jenž věrností a přátelstvím tolik překonává člověka, a hřebíky ho přibijí ke stolu a zaživa ho pitvají, aby vám ukázali nějaké žíly! Objevíte u něj naprosto shodné orgány citu jako u sebe. Odpověz mi, mechanisto, vytvořila Příroda všechny prameny citů v tomto zvířeti proto, aby necítilo?
....Za to se však hodí k tomu žába. Plovací blána mezi prsty je tak jemná, že ji možná pod drobnohledem pozorovati. Proto od mnoha let ve všech vědeckých dílnách jsou žáby domácímzvířetem. Tisíce a tisíce žab ročně je upotřebeno k tomu, aby badatelé na nich svá pozorování činili. Žába se rozepne na sklo, prsty u nohou se roztáhnou a nepohybně upevní a strčí se pod drobnohled. Tu každý, kdo věc nezná, by přímo ustrnul. Vidí tu všelijak rozvětvené žilky, vlasničky, a v nich neteče tekutina, jak by se domníval, anobrž žlutavě rudá těliska oblá, jedno jako druhé, se ženou za sebou, jako kry ledové rozvodněnou řekou. Jsou to buničky krevní. Tekutina krevní zajisté je bezbarvá a rudá barva krve pochází od těchto tělisek. Těliska tato, jichž je v žábě na miliony, jsou skutečnými tvory, jen že je nesnadno o tom ihned přesvědčiti každého. Za to však i nevěřící Tomáš by hned musel býti přesvědčen, že jiná těliska, která takže v krvi kolujou, tak zvaná těliska bezbarvá, jsou skutečnými živými tvory.
Dle toho každý pochopí, že vědám přírodním zvláště na tom záležeti musí, aby se na zvířeti samém mohlo pozorovati za živa, co se v něm děje. Dokud jen částky zvířete mrtvého pozorujeme, je celé vědění naše kusé. My nemůžeme se tím spokojiti, že z mrtvoly lidské a zvířecí vážíme vědomosti o životě; život sám chceme a musíme pozorovati. Hlavně lékařům o to se jedná, aby tajuplné a minulým věkům zakryté děje přírody viděli očitě, tváří v tvář, aby se dívali do těla zvířecího za živa nástroji tak dokonalými, jako se hvězdář dívá na daleké světy nebes. Proto již časně lékařové na plovací blánce žab zkoumali i nemoci. Kapka žíravého drasla kanutá na blánku spůsobuje zápal č. zánět. Co se při tom děje? To je právě otázka, která zajímá hluboce všecky kruhy lékařské. Mnoho již v té věci na světlo vynešeno, více ještě třeba vyzpytovati.
Mnoho arci, co Kohnheim tvrdil, a více ještě, co jiní po něm chtěli dokazovat, již zase je vyvráceno; ale od té doby nastalo přesvědčení, že všemožně se musí hleděti k tomu, abychom pozorovali drobnohledem děje životní na zvířeti živoucím. Kohnheim činil svá pozorování hlavně na okruží žab; žábě se rozpáralo břicho, vyndalo se pozorně kousek střívek a okruží jemné a průhledné ku podivu se drobnohledem pozorovalo. Není nic krásnějšího v drobnohledných zkoumáních jako patřiti na toto živé a čilé proudění, pohybování. Co všecko ještě budoucnost v tom ohledu odryje a na jevo vynese?
Dr. Kessel, mladý lékař učinil následující pokus: Rozepjal žábu pod drobnohledem tak, že se díval na blánu plovací; vraziv jehlici do mozku žábě, dráždil proudem elektrickým jisté částky mozku, a hle, najednou přestalo proudění krve. Drobňoučké tepny, v nichž krev kolovala, smrštily se tak, že ani jedno tělisko krevní neproklouzlo, potom se i smrštily žíly. Když dráždění mozku přestalo, poznenáhla opět krev kolovati začala a pokus se mohl opakovati několikkráte po sobě s tímže výsledkem. Velikou důležitost tohoto vynálezu teprvé poznáme později.
A práce podobného směru budou se množiti nyní, až radost. Ubohé žáby! Avšak žába, řekne mnohý. Žába je zvíře chladnokrevné a její ústrojí má snad docela jiné zákony nežli ústrojí člověka a zvířat teplokrevných. Ovšem že tuto pochybnost i každý badatel má. A proto se děly pokusy, kterak by se i na zvířatech teplokrevných mohlo činiti drobnohledné zkoumání za živa. Okruží nebo oponu z břicha malého králíka anebo morčete povytáhnouti, pod drobnohledem rozestříti a pozorovati, není snad tak veliké umění?
Arci že není; ale přece to má své obtíže! Předně, zvíře se nesmí hýbati, musí ležeti jako mrtvé a přece žíti. Opakuju ještě jednou, ani toho nejmenšího hnutí nesmí zvíře učiniti, sice je po všem pozorování. Prostředek je konečně po ruce. Kurare, jed to, kterýmž Indianové své šípy otravujou, účinkuje na zvíře tak, že sebou ani pohnouti nemůže. Avšak ono ani nedýchá, srdce sice tluče, ale musí se s ním předsevzíti tak zvané umělé dýchání. Řezem na krku obnaží se u průdušnice, prořízne se, vstrčí se tam trubička a obyčejným měchem se mu do plic vzduch čerpá pomocí obyčejného měchu. Jesti to poněkud obtížné, a proto se raději otravuje hydratem chloratovým. Kventlík tohoto jedu, jehož roztok se pod kůži vstříkne, a to dostačí, aby zvíře bez pohnutí jako kámen leželo několik hodin, dýchajíc ostatně a jsouc na živě.
Avšak to není jediná překážka. Jestiť jich mnoho. Všecky však přemohli dva učenci, profesor Stricker z Vídně a Burdon Sanderson, známá lékařská autorita v Londýně. Letošního roku společně v Liverpoolu ukazovali shromážděným přírodozpytcům anglickým své pokusy. Stricker ten způsob ještě zdokonalil ve Vídni, k čemuž přispěl i Rus Geltovský; králíku otrávenému otevře se malým, na palec dlouhým řezem břicho, vyndá se jemným štětcem opona a pozorně se rozepne na skle. Může se tak pozorovati, ale za nedlouho uschne a odumírá. Při ssavcích možná snadno vyhledati nožem jisté nervy na krku atd., drážditi je a pozorovati účinek na oběh krve. A proto možná se nadíti pěkných prací v čase brzkém. Krásné to práce, a krásný věk!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sabina sabina | 6. srpna 2006 v 21:13 | Reagovat

boze

2 *Ivik* *Ivik* | 10. listopadu 2006 v 18:13 | Reagovat

jeb to hrozné,to přímo nesnáším,chce se mi z toho brečet.........,čao

3 Mája Mája | 22. května 2007 v 10:06 | Reagovat

Tak to byli fakt kreténi.......to je fakt hnusný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama