Království ohně (Reign of Fire)

6. října 2006 v 15:16 |  Sci-fi
Je tomu již přes patnáct let, kdy se na stříbrných plátnech kinosálů objevila postapokalyptická trilogie Šílený Max, která nám ukázala, jak těžké může být vegetování ve světě spáleném jadernými zbraněmi. Nebýt Georgeho Millera, jenž dokázal (z důvodu nedostatku finančních prostředků) vytvořit naprosto dokonalý obraz poválečného světa, bychom ale dnes byli o tuto důležitou kulturní zkušenost zcela ochuzeni. Od té doby se ještě několik dalších režisérů, scénáristů a povolaných herců snažilo vytvořit alespoň z poloviny tak dobré dílo. Nikomu se to však zatím nepodařilo. Je to docela škoda, protože postapokalyptické filmy, i když jich nevyšlo mnoho, já považuji za přesně vyvážený filmový žánr. Takový jaký by oslovil celé masy diváků. Mají v sobě hodně prvků sci-fi, ale nedá se zcela natvrdo říci, že by je vědecká fikce vyplňovala úplně. Nachází se v nich totiž i velký element dobrodružných filmů, částečně i vnitřní myšlenka a hlavně jistá realičnost. Rob Bowman, který nejspíše zjistil, že pokud bude svou práci odvádět opravdu dobře, fanoušci vedra, písku a zohýbaných prorezavělých plechových plátů se jednou konečně dočkají nového a hlavně dobrého postapokalyptického filmu, vzal v úvahu scénář Gregga Chabota a Kevina Peterky (Jednalo se o jejich vůbec první scénář.) a počal tvořit nový snímek, který v nedávné době dorazil do našich kin a ukázal nám, jaké by to bylo, kdyby lidstvo ztratilo vládu na svou vlastní planetou.
Jak Rob Bowman předpokládal, tak se prakticky i stalo. Jeho film, Království ohně (KO), již po prvních týdnech obsadil vcelku slušné příčky světových filmových žebříčků a pomyslně zařval do černého prostoru filmového průmyslu, že nejenom romantické slátaniny a válečné rekonstrukce dokáží vydělávat peníze. Celkové kvalitě snímku přispěla nejen dobrá režie, nýbrž i originalita díla obou scénáristů. Musím ovšem upozornit že pouze originalita. Jinak totiž scénář vypadal hodně podprůměrně a ve spojení s nevelkou délkou celého filmu působil spíše jako ocelová traverza, připoutaná k neopatrnému podnikateli. Tím se pomalu dostáváme k samotnému příběhu. KO začíná roku 2008 v Londýně, kde se mladý Quinn vrací ze školy k matce do práce, která zastává post stavbyvedoucího nového tunelu. Mezi matkou a synem proběhne pesimistická konverzace na téma nedostatku peněz pro Quinnovo další studium a poté jsou vyrušeni dělníky, kteří jim řeknou, že v jeskynní chodbě našli dutou puklinu. Quinn poslechne vrtače a vleze dovnitř, načež spatří monstrum, podobné drakovi. Vystrašený se vrací zpět, aby se svou matkou jen tak tak stihli utéct před ohnivým peklem, jež se v tunelu rozpoutá.
Bohužel, drak při svém úniku napadne výtahovou kabinu s oběma uvnitř a Quinnova matka při tom umírá. V průběhu dalších dvanácti let dojde k nepředstavitelnému rozmnožení oněch draků, kteří spálí všechna hlavní města, zpustoší planetu a zabijí skoro všechno živé. Lidé se zpočátku proti nim snaží bránit. Nepomohou jim však ani jaderné hlavice vypálené do oblastí zaplavených zrůdami. Jediné co lidem nakonec zbývá, je přemístit zbytky svých majetků pod zem a začít žít pod tunami kamení. Náš Quinn dospěje a stane se z něj vůdce malého společenství, jež obývá starobylou zříceninu a její podzemní prostory. Po malém incidentu muže Eddyho, který i přes Quinnův zákaz s několika dalšími opouští domov a vydává se sklidit ještě nezcela zralou zeleninu, přijíždí k opevnění kolona bojových vozidel, z nichž se posléze vyklubou přeživší americké jednotky, které se jako jediné díky své technice dokážou drakům postavit. Velí jim holohlavý silák Van Zan, jehož Quinn nemá zrovna v lásce. Nakonec ale přeci jenom dojde k jejich spřátelení.
Dále je příběh ještě o trochu (doslova o trošičku) zajímavější, ale ani mne nenapadne, abych vám jej prozrazovala. Nyní stačí už jen poreferovat o technických aspektech filmu. Jeho hlavní postavy neztvárnily zrovna ty nejzářivější hollywoodské hvězdy. To je ale jen dobře, neboť si nedokážu představit, jak podivně by mi bylo, kdybych viděla mezi ohořelými troskami pobíhat stařičkého Arnieho. Zevnějškově byli herci vybráni téměř dokonale. Jejich kostýmy, celá architektura i místo, kde se snímek odehrává, navozují výbornou ponurou postapokalyptickou atmosféru. Sice o trochu jinou, než jakou jsem shlédl v Maxovi, ale to mě nijak neznechutilo. Draky, kterých v KO zahlédnete víc než dost, vytvořila výborná počítačová technologie, jež dovedla jejich vzezření téměř k dokonalosti. To, jak se majestátně vznášejí na obloze a poté s klidem svým ohnivým dechem spálí vše pod sebou, vypadá naprosto úchvatně a přiznávám se, že v reálu bych se s nimi potkat nechtěl. Nakonec už jen krátce o hudbě. Vcelku se hodila, i když mohla být o trochu výraznější. Na žádné monstrózní orchestrální skladby ani ponuré hry na trubky a falešnou kytaru (a la Fallout) se tedy netěšte. Na druhou stranu je to ale pořád lepší než narazit na ozvučení, které svým zpracováním přiměje člověka, aby v záchvatu zuřivosti po skončení filmu zkopal počestného občana, čekajícího v mrazivé noci na tramvaj.
A pár slov na závěr: Království ohně je i přes své menší (či větší) nedostatky čestným a podle mě zatím tím nejvydařenějším postapokalyptickým filmem od zlatých dob trilogie Šíleného Maxe...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama