Život ve stepi

16. června 2007 v 15:00 |  Stepy
Ve stepi žijí největší koncetrace některých živočichů na Zemi i přes to, že ji lidé po staletí narušují. Život ve stepních biomech ovšem zdaleka není snadný; kromě nedostatečných možností úkrytu a nízkého počtu rostlinných druhů se tam musí čelit rizikům sucha a ohně. K tomu přistupuje všudypřítomné riziko útoku některých nejrychlejších a nejsilnějších predátorů světa.
SHLUKOVÁNÍ DO STÁD
Život v otevřené stepi je často nebezpečný, protože je tam málo míst, kde se dá ukrýt. Aby zvýšili šance na přežití, žijí mnozí velcí býložravci ve stádech. To stěžuje predátorům možnost zaútočit, protože zatímco většina příslušníků stáda se pase, někteří jsou vždy ve střehu před nebezpečím.
V součastnosti se vyskytují největší stáda na afrických planinách. Tam mohou pakoně žíhaní vytvářet při migraci stáda o délce 40 km a čítající více než čtvrt milionu zvířat, ačkoliv i tato stáda jsou ve srovnání s minulým stavem malá. Během 19. stol. žila v jižní Africe stáda antilop skákaných o více než 10 milionech jedinců. V Severní Americe byla stáda bizonů pravděpobobně stejně početná před posledním obdobím, kdy lov přivedl tento druh až k hranici vymření.
Život ve stádech má své problémy a jedním z nich je nebezpečí, že se některé zvíře zatoulá a ztratí. Většina druhů žijících ve stádech má u kopyt pachové žlázy, takže když se některé zvíře vzdálí, může sledovat pachové stezky a připojit se znovu ke stádu. Dalším problémem je porod mláďat. Samice mnohých býložravců porodí mláďata v nějakém úkrytu, kde jsou chráněna před ušlapáním a útokem šelem, a ke stádu se společně přidají o několik týdnů později. Mláďata jiných druhů se narodí v otevřeném terénu a musí být schopna držet krok se stádem už za nekolik hodin po narození.
POHYB
Ve stepi a v savaně se vyhrává rychlostí. Není to náhoda, že právě tam se vyskytují nejrychlejší pozemská zvířata na světě, gepard a vidloroh. Přírodní výběr zvýhodňuje jak predátory, ktaří jsou dostatenčně rychlí, aby si chytili potravu, tak zvířata, která patří mezi jejich oběti, ale jsou dostatečně rychlá, takže mohou uniknout. Většina rychlých běžců jsou savci, ale step má též nejrychleji běhající ptáky na světě včetně pštrosů, nanduů a emuů. tj. druhů tak velkých, že ztratili schopnost létat, tito ptáci mohou v běhu docilovat rychlosti až 70km/hod. A co je ještě důležitější, dokážou se pohybovat takovou rychlostí až 30 minut, to je dostatečně dlouhá doba, aby unikli většině nepřátel, pokud by predátor nezaútočil z bezprostřední blízkosti.
Život ve stepi je často zdánlivě klidný přesto, že jsou tam mnohé druhy rychlých běžců. Je tomu tak proto, že běhání je mimořádně náročné na energii a zvířata běhají jen tehdy, kdy je to absolutně nutné. Druhy lovených zvířat mají neviditelné bezpečností prahy. které se liší podle typu ohrožení. Například gazely často nechají lvy přiblížit se do vzdálenosti kolem 200 m, protože instinktivně vědí. že je nepravdě podobné, aby lvi viditelní v této vzdálenosti měli v úmyslu plížit se ke kořisti. Na druhé straně osamocený gepard přivede gazelí stádo ke sprintu, i když jej spatří dokonce ve vzdálenosti čtyříkrát větší.
ŽIVOT POD ZEMÍ
Některé druhy stepních živočichů nacházejí bezpečí nikoli útěkem pryč, nýbrž tím ,že se skryjí v zemních norách. Tam mohou přežít mimo dosah většiny predátorů a dosti se ochrání před nejhoršími živly. Podzemní živočichové tvoří široké spektrum druhů od savců k hmyzu. Některá zvířata, zvláště hadi, sama nehloubí nory, ale místo toho si přivlastňují nory již existující. Největší doupata, vyhloubená hrabáčem kapským, jsou tak velká, že se v nich může schovat člověk a představují vážná nebezpečí pro vozidla; nejrozsáhlejší systémy nor zase budují psouni prérioví a jiní hlodavci. Předtím, než se farmářství v severoamerických prériích široce rozšířilo, měly některé systémy nor psounů prériových rozlohu několika tisíc km2 a bývaly v nich miliony psounů.
Kvalifikovaní stavitelé jsou také termiti, kteří stavějí pod zemí ohromná složitá hnízda, tyčící se rovněž vysoko nad zem. V těchto hnízdech sídlí velká kooperativní spoelčenstva, která mohou obsahovat více než 30 milionů obyvatel. Spolu s mravenci tvoží velkou část živočišného světa v tomto biomu a skýtají potravu pro velké hmyzožravce.
POTRAVA
Tráva je sice bohatá na živiny s snadno se najde, ale strávit ji je obtížné. Mnozí savci včetně lidí je vůbec nedokážou rozložit, protože obsahuje velké množství celulózy, polysacharidu, který je nestravitelný pro většinu živočichů. Savci živící se pastvou však mají ve střevě zvláštní mikroorganismy, jež celulózu rozkládají, takže tělo ji může zužitkovat.
Některé druhy živočichů, kteří nepatří mezi savce, rovněž používají mikroby k trávení rostlinných materiálů. V tropické savaně jsou nich závislí například termiti pro trávění uvadlých listů a dřeva.
Nejvýkonějšími zvířaty z hlediska využívání celulózy jsou přežvýkavci, například antilopy, buvoli a žirafy, a to vysvětluje, proč tato zvířata ve stepi převažují. Složitý žaludek přežvýkavců funguje jako fermentační komora, jejímž úkolem je extrakce maximálního množství živin z potravy. Zvíře tomuto procesu napomáhá tím, že vyvrhuje potravu zpět do tlamy a znovu ji přežvýká, tím rozdrtí buněčné stěny a ulehčuje jejich rozklad. Nepřežvykující býložravci, například zebry, mají méně výkonný zažívací systém a musí tedy přijímat více potravy.
Trávení trávy
Největší ze čtyř komor žaludku buvola, bachor, obsahuje miliony bakterií a úrvoků. Tyto jednoduché organismy vyrábějí enzymy štěpící celulózu rostlinných buněk, takže z ní vznikají živiny jednodušší chemické stavby, které už tělo dokáže absorbovat.
V čisté stepi si býložravci vzájemně konkurují ve spásání téže potravy, třebaže každý může dávat přednost jinému druhu trávy. V savaně přítomnost stromů a keřů znamená širší spektrum potravy a savci živící se spásáním vegetace dále minimalizují konkurenci vývinem specifického potravního zaměření. Znamená to, že pozoruhodný počet druhů může žít bok po boku. Například malá antilopa dik-dik Kirkův se živý výhonky a plody a jen vzácně se dotkne trávy, zatímco mnohem větší antilopa losí sežere skoro vše od plodů a semen po kořeny vyhrabané ze země.
Dosáhnout k potravě
Na rozdíl od jiných antilop může antilopa žirafí stát na zadních nohou. Znamená to, že i když má výšku v kohoutku jen asi 1 m, může spásat listy až ve výšce 2 m nad zemí, to je mnohem výše, než je dosah jiných antilop stejné velikosti.
Živočichové živící se kadávery, tedy mrtvými těly živočichů a jejich částmi, mají důležitou funkci v ekologii biomů. Patří k nim mimo jiné ptáci, kojoti, šakalové a hyeny. Většina létajících mrchožroutů jsou tam supi, ale je to také několik druhů čápů, z nichž jeden, čáp marabu, soutěží s kondorem velkým o titul nějvětších létající zvíře světa.
POŽÁRY
Oheň zažehnutý bleskem je přirozeným jevem života ve stepi - odstraňuje mrtvý porost a umožňuje, aby vyrašila svěží tráva. Z dlouhodobého hlediska požáry pomáhají stepním živočichům, ale když planou mohou být pro ně smrtelné. Když přední linie plamenů postupuje vpřed, většina živočichů reaguje úprkem nebo odletem do bezpečí a často v důsledku urgentní potřeby uniknout ztrácí svou obvyklou obezřetnost. Někteří ptáci, jako dropi a čápi, se naučili vzít si co nejvíce z toho šíleného exodu od plamenů. Shromažďují se těsně u požáru a chytají hmyz a jiné malé živočichy, když peláší pryč; když se požár přežene, prohledávají spálenou zem hledají oběti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 12. března 2008 v 17:06 | Reagovat

Super blog!

2 michal michal | E-mail | 30. března 2009 v 14:37 | Reagovat

dejte tam více jmen zvířet abych je vyděl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama