Zlatý lesk Lisabonu

22. července 2007 v 10:19 | Míninka |  Nejkrásnější města světa
KAMENNÍ SVĚDKOVÉ PŘIPOMÍNAJÍ ČASY VELKÝCH MOŘEPLAVCŮ
Příjezd: Lisabon má mezinárodní letiště.
Nejvhodnější doba pro návštěvu: Polovina března až záčátek června, září až začátek listopadu.
Ubytování: Penziony a hotely všech kategorií.
Spropitné: 5-10% z účtované částky. Spropitné se často očekává i za turustické a jiné služby.
Místní speciality: Bacalhau - treska - údajně je možné ji upravit na 365 různých způsobů.
Extra tip: Polední výlet na Estoril a Cascais, jednodenní a delší výlet do Sintry, Combry a Obidosu.
Kdo neviděl Lisabon, neví, co je krása, říkají Portugalci. Nejpůvabnějším příjezdem do města je prý stále ještě cesta po moři. Ta vede z Antlantiku přes ústí řeky Tejo do klidného zálivu, který se svou okolní přírodou vytváří jeden z nejkrásnějších přírodních přístavů světa. Tam, na mírně se zvedajícím severním břehu, zcela obráceném ke slunci, leží toto krásné město. Rozprostírá se na sedmi kopcích, pyšní se překrásně vyzdobenými paláci a kostely a turisty okouzluje šarmem starodávných uliček a pověstí, ale zároveň lítostivě upomíná na zašlý věk zlatých časů.
Do ústí řeky Tejo vpluli jako první se svou flotilou kolem roku 1200 př. n. l. Féničané. Své kotviště nazvali Alis Ubbo, Tichý přístav. Z tohoto označení později vzniklo jméno Lisboa, česky Lisabon. Na výstavbě města se dále podíleli Římané a Vizigóti. Později jej dobili Maurové, a tak celých 400 let vládla nad městskou pevností Castelo Sao Jorge zelená vlajka Prorokova. Až v roce 1147 se králi Alfonsovi I. podařilo s pomocí křižáckého vojska muslimy z města vyhnat. Rozhodující podíl na tomto vítězství měla smrt Lisabonce Marima Moneze, který se obětavě zaklínil mezi dvě křídla brány kostela Sao Jorge, a umožnil tak křižákům vniknout do tohoto strategicky významného bodu.
Sao Jorge
POKLADY MOŘEPLAVCŮ
Od té chvíle se začaly městské pokladny plnit. Lisabonské lodě ovládly obchod s Afrikou a obchodům se dařilo i na pevnině. Když navíc Vasco da Gama na konci 15. století objevil cestu po moři do Indie a Pedro Alvares Cabral kolonizoval Brazílii, stalo se hlavní město Lisabon jednou z nejbohatších metropolí Evropy a portugalská královská říše světovou velmocí. Kamenným svědkem této zlaté éry je Torre Belém, hlídková věž s nádherným cimbuřím stojící u řeky Tejo. V její těsné blízkosti se z lodí vykládaly poklady mořeplavců: zlato, stříbro, drahé kameny, hedvábí, koření, exotické rostliny a zvířata, mimo jiné také i živý nosorožec.
Král Manuel I. s sebou při slavnostních projížďkách vodíval šest slonů a krotké pantery. Aby mohl za veškerý úspěch vyjádřit svůj dík bohu, nechal postavit velkolepý klášter sv. Jeronýma, jedinečný svou odvážnou architekturou a výzdobou v manuelinském stylu, jež je směsí grótsko-arabsko-indických prvků. Dokončení této stavby s trojlodním kostelem halového typu z šedobílého pískovce trvalo celých šedesát let.
Klášter je jednou z mála velkých staveb, která přežila největší lisabonkou katastrofu. Silné zemětřesení, tři mořské bouře a následující požáry zničily na svátek Všech svatých roku 1755 téměř celé město. Na 30 000 obyvatel zahynulo pod troskami zdí, v ničivých přílivových vlnách nebo při požáru města. Celkem bylo zničeno 15 000 budov, 300 paláců a 110 kostelů.
Torre Belém
STINNÁ MÍSTA POD DUBY
Při obnově města pod vedením stavitele Marquése de Pombal se postupovalo podle nejnovějších poznatků městské architektury. Jeho osvícenému přístupu Lisabon velmi vděčí za svou dnešní velkorysou podobu. Pombal například nechal u řeky Tejo na pozemku zničeného královského paláce založit Praca do Comércio o rozloze 35 000 m2 , který je dodnes ozdobou města. Triumfální oblouk na severní straně vede do rovněž nově vybudovaného spodního města (Baixa), což je symetricky uspořádaná městská čtvrť (v níž však bohužel roku 1988 shořelo při rozsáhlém a ničivém požáru 18 budov).
Na nejživějším lisabonském náměstí Roiso přiléhajícím k Baixe byli ještě v roce 1820 zaživa upalovaní údajní kacíři. Odtud je to již jen několik kroků k výstavní ulici Avenida da Liberdade zastíněné četnými duby, pergolami a slunečníky pouličních kaváren. Mnoho Lisabonců si zde v době siesty i přes obrovský hluk způsobovaný projíždějícími auty dopřává osvěžující odpočinek, zatímco turisté listují v tlustých průvodcích a vymýšlejí program na zbytek dne.
Ve městě s 850 000 obyvateli rozhodně není nouze o historické památky. Návštěvník zde může vystoupit po strmých schodech ke Castelo Sao Jorge, navštívit jedno ze 42 muzeí 76 kostelů nebo vyzkoušet lisabonské litinové výtahy, které spojují jednotlivé městské části položené v různých nadmořských výškách.
Vychutnávat si život ovšem lze i v prastaré kavárně Martinho da Arcadia u šálku báječné ,,uma bica" (expreso). Návštěvník si samozřejmě může též poručit několik langust v Ribadouru a pak si u sklenky lahodného vína v Mascote de Atalaia poslechnout pár ,,fados", písní o lásce a smrti vyvolávajících sladkobolné nálady, kterým lisabonci říkají ,,saudade".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byli jste někdy v Lisabonu?

Ano byl(a) 26.1% (6)
Ne, nebyl(a) 34.8% (8)
Ano byl(a), ale nechtělo se mi tam 30.4% (7)
Nepamatuju se... 4.3% (1)
Byli tam moji známí 4.3% (1)

Komentáře

1 sabinka sabinka | E-mail | Web | 22. července 2007 v 12:00 | Reagovat

ahoja... gratuluju! postupuješ do druhého kola v soutěži o nej blog na mém blogu www.zelva-pes-krecek.blog.cz ... přeju ti hodně štěstí v dalších kolech!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama