Vačnatci

18. února 2008 v 19:48 | Míninka |  Stepy
Před stovkami milionů let se Austrálie začala vzdalovat od ostatních kontinentů a na izolovaném území se vyvinula celá řada zcela jedinečných živočichů. Jsou to především dva řády savců, které prakticky nikde jinde nenajdeme: vačnatci, kteří nosí mláďata ve vaku, a vejcorodí, savci snášející vejce. Je pozoruhodné, že tito tvorové zaujali místo v podobných prostředích, jako jejich protějšky na jiných kontinentech.
PROSTŘEDÍ VAČNATCŮ
Vačnatci se začali vyvíjet před 100 miliony let a kdysi žili po celém světě. Dříve se soudilo, že placentální savci, kteří rodí lépe vyvinutá mláďata, se vyvinuli později a vytlačili vačnatce, kteří tak vyhynuli všude kromě Austrálie, kde přežili díky izolaci. Ovšem podle posledního objevu zkaměnělého placentálního savce starého 115 milionů let a z analýz DNA obou typů savců je možné, že placentálové i vačnatci možná několik milionů let žili spolu. Ať už je ale pravda jakákoliv, je jasné, že australští vačnatcis e vyvinuli, aby vyplnili roli obyvatel prostředí odpovídajícího biotopům na jiných kontinentech. Tomu se říká konvergentní evoluce.
ADAPTACE NA ŽIVOT V TRÁVĚ
Placentální savci spásající trávu běhají na čtyřech vysokých nohách, zatímco řada vačnatců skáče na silných zadních nohou (s pomocí ocasu). Zadní končetiny klokana rudého jsou skoro desetkrát větší než přední. Když se pohybuje pomalu, užívá všech čtyř končetin, ale potřebuje-li se rozběhnout rychleji, vztyčí se na zadní a vzdaluje se mohutnými skoky. K prnímu skoku vynaloží velké množství energie, ale k dalším už jí potřebuje jen velmi málo. Oproti tomu ,,klasicky" čtyřnozí savci spotřebují při rychlejším běhu víc energie.
Vnitří prsty na nohou klokana jsou velmi velké a silné. Kromě vačnatců skáčou často i hlodavci, například klokanomyš severní a v USA žijící tarbíkomyš. Také ony mají dlouhé vnitřní prsty na nohou.
ŽIVOČICHOVÉ
Ďábel medvědovitý
Zvaný ,,tasmánský čert" je vlastně jediným predátorem mezi vačnatci, i když v Austrálii kdysi žil obrovský masožravý klokan.
Bandikuti a mravencojedi
Živící se hmyzem a mají dlouhé úzké hlavy a silné hrabavé drápy.
Vombati
Žijí v podobném prostředí jako jinde jezevci a svišti, ale dorůstají větší velikosti, protože nemají žádnou konkurenci.
OHROŽENÁ ZVÍŘATA
Klokan uzdičkový
Klokan uzdičkový býval kdysi hojně rozšířen, ale protože byl považován za škodlivé zvíře a loven i pro kožešinu, byl vybíjen tak náruživě, že ho vědci už v roce 1960 považovali za vyhynulého. V roce 1973 bylo několik jedinců objeveno v Queenslandu, ale i přesto je dnes stále velmi vzácný.
*Ke klokanovi uzdičkovanému nemám žádný obrázek*
Mravencojed
Na rozdíl od jiných vačnatců jsou mravencojedi aktivná během dne. Tato malá zvířátka spořádají až 20 000 termitů denně. Mnoho jich zahubily lišky zavlečené do Austrálie z Evropy, takže dnes přežívají jen v buši v oblasti Wandoo na jihozápadě Austrálie.
Kasuár
Kasuár přilbový je velký nelétavý pták žijící v deštných pralesech Austrálie. Hraje klíčovou roli při rozšiřování semen asi 150 druhů lesních rostlin, avšak ztráta přirozeného prostředí a časté nehody na silnicích jeho počty značně zredukovaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama